Něco málo ze vzpomínek
Začínáme
Už je to tak, začínáme konečně stavět ultralehké letadélko známého konstruktéra Petra Máry,pojmenovaného „VRABEC“. Co všechno tomu předcházelo? Předně po smrti našeho výborného „amatérského“ konstruktéra ing. Oldy Olšanského bylo velké vakuum lidových konstrukcí ultralehkých letadel. Konečně se objevilo na Jihlavském aerosalonu krásné, malé, skladné, přímo garážové letadélko. Nadšené diskuse u nás v hangáru, návštěva Pražské výstavy s opětovným okukováním tohoto krásného stavitelného stroje. Přepadová návštěva konstruktéra přímo v jeho dílně, přímo tam, kde se rodí ty krásné létající aparáty, které s partou nadšenců vytváří. Také výkresy nám ochotně půjčuje a jeho odborné komentáře nás utvrzují, že tudy opravdu vede cesta levného amatérského stavitelství. Následuje dávání dohromady party nadšenců létání, nekonečné diskuse nad výkresy. Konečně určujeme pravidla našeho snažení, dáváme dohromady finanční prostředky, sháníme prostory na dílnu. Vybavujeme dílnu, nakupujeme nářadí. Co můžeme, půjčujeme od kamarádů, kteří už letadla stavěli. Nakupujeme materiál, ještě několikrát navštěvujeme Petra, získáváme nové poznatky.Teď bych taky konečně měl říci, co mě osobně vedlo k takové bláznivé akci. Za prvé, dokázat ve svém věku postavit éro jen pro sebe, pro své potěšení, pro svou touhu k létání. Za druhé, dokázat, že v dnešní době dokáže mladý kluk s touhou k létání, bez velkých finančních nákladů, jen svou pílí, dostat se do vzduchu a zažívat ten krásný, opojný pocit z létání. Tím klukem nemyslím sebe, ale mladé kolegy z party.Tady, ale nastal ten problém, najít ty správný kluky s opravdu vážným a zodpovědným zájmem o létání. Nakonec se přece jen ukazuje, že budou mladí stavitelé a taky lítači svýho vlastního éra. Budu jim držet palce, aby jim to vydrželo.Teď abych nás představil. Vlastně nás čtyři skoro pětapadesátníky, z toho jednoho důchodce(67)představovat nebudu. Jsou tu ale ti dva mladí kluci. A o těch chci vyprávět.Ondra, osmnáctiletý živel, kterého znám už dost dlouho, a o kterém bych mohl napsat několik stránek historek a vůbec bych si nemusel nic vymýšlet. U nás na letišti se začal motat ještě když chodil do základní školy. Chodil taky do kroužku leteckých modelářů – rakeťáků. Vedl si úspěšně, vyhrál i nějaké soutěže. Postupně jak se na našem novém letišti začalo více létat, převládl u něho zájem o ultralajty. Na letišti byl každou volnou chvíli, stačilo, aby nad letištěm zavrčelo nějaké éro a už se přiřítil na kole. Potom už stačilo, aby ho některý z pilotů svezl a časem mu dovolil i podržet se kniplu a už se ho jen tak nezbavil, co to bylo všetečných otázek. To že má pro lítání cit, poznal mnohý z nás pilotů, který s ním letěl. Otázkou jeho pilotního průkazu bylo jen dovršení patřičného věku a zahájení pilotního výcviku. Jak ho u nás na letišti poznáte? Kluk atletické postavy, krátce střižené tmavé vlasy, kulatý rozesmátý obličej, vždy za každého počasí v tričku s krátkými rukávy, krátkých kalhotách, ruce většinou umazané od oleje. Ale pozor, musíte se dívat pozorně, jinak vám někam zmizí, hned je v éru nebo na sekačce na trávu, nebo na kole, motorce, nebo v autě a to pokaždé v jiném. Také se rád zapojuje do odborných diskusí a nezáleží vůbec na tom, kolik je roků diskutujícím a jaké mají zkušenosti. Vždy má nějaké řešení, i když je mnohdy dost odvážné, ba přímo fantastické. Ale tak to má u mladých být, jedině tak se dojde k nějakému pokroku. A proč se on rozhodl stavět „VRABČÁKA“, na to jsem se ho neptal, ale myslím, aby si nemusel od tatínka půjčovat éro, které jeho otec stejně koupil kvůli němu. A taky aby mohl popustit tvůrčí fantazii svým nápadům.Ladík, tento štíhlý klučina jiskrných očí vždy s veselou náladou, který je pro každou legraci, byl za svých dětských let zdatným pomocníkem stavitele „HIMAXE“. Snad vůně dřeva v dílně nebo samotná stavba letadla ho vedla k rozhodnutí o své profesi truhláře. Ale k letadlům měl také hodně blízko, vždyť jeho otec plachtařil a dny strávené na letišti se mu také vryly do dětské duše. Už jednou se pokoušel stavět éro, měl nakoupený i nějaký materiál. Nedostatek peněz a spousta jiných zájmů (motorky, auta) mu zabránili stavbu dokončit. Když jsem se zmínil o jeho zájmu o auta, tak musí prozradit, že na náš poslední slet připravil spolu s Ondrou TRABANTA v úpravě PICAP. Nevím, jak to v tak krátké době dokázali, ale auto má prostě korbu, žlutý nátěr s tygřími pruhy a nad kabinou ceduli s nápisem FOLLOW ME. Tuto ceduli, jestli si dobře vzpomínám, měl kdysi Ondra napřed na kole a potom na travní sekačce. Jak Ladika poznáte? Drobná postava, náznak řídkého vousu, chodí zásadně v montérkové kombinéze. Zvláštní znamení, tkaničky u bot zavázané uvnitř.Teď když máme trochu vybavenou dílnu začínáme vyrábět ty nejnutnější přípravky, šablony a různá šikovná udělátka. Když jsme začali řezat dřevo a šichtovat překližku, tak Ondra prohlásil, že bude raději pomáhat při stavbě trupu a dřevo přenechá Ladikovi. Ani se mu nedivím, s jeho věčně umaštěnýma rukama od oleje by nám to krásný voňavý dřevo umazal a pak by to při lepení nedrželo.