Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč ti blbí ptáci lítají?
Ludvík Vaverka

(Vzpomínka na loňské léto)
Je horké letní odpoledne.Nad vyprahlou letištní trávou se tetelí horký vzduch. Na kraji hangáru sedí v rozkládacím křesle Pavel. Nohy má nataženy před sebe,hlavu  zakloněnou,na očích tmavé brýle, jen tak líně popotáhne ze zapálené cigarety. Já se v zadní části hangáru hrabu v motoru našeho ultralehkého miláčka,kterému říkáme Stratoň.Vedle mne na židli sedí Jirka,oči má přivřené,asi přemýšlí.Občas mi do toho kecá.To když mi upadne nějaký šroub nebo když se mi nedaří a já  nadávám.Tím ho asi vytrhnu z myšlenek a začne radit.Na parkoviště před hangár přijelo auto.Slyším jak někdo hlučně zabouchl dveře auta.Otočím se a vidím jak přichází Laďa.Dál se věnuji dotahování šroubu na motoru.Vtom Pavel pronese do nastalého ticha:„Já nevím, proč ti blbí ptáci lítají?„ A líně mávne rukou směrem, kde v dálce nad polem točí asi pět čápů termiku.Tato věta jakoby všechny probrala. Přicházející Laďa zdraví a přisedá k Pavlovi:„To bude asi tím,že vyhledávají nějakou dobrotu.„ Pavel típne cigaretu a povídá: „Co blbneš, z takový vejšky nic nevidí.„  Jirka mě opouští a šourá se k nim, aby se zapojil do začínající debaty.Chvíli se hádají jak jsou ti ptáci daleko a vysoko,kolik to tam nosí?Jirka nahodí otázku: „ Co myslíte, mají ti ptáci z toho nějaký požitek,mají vůbec nějaký city,myslím jako krásno nebo líno?„ Nastává živá debata, ve které se probírá všechno možné přes ptáky,brouky, letadla,ufa, vesmír, marťany, černé díry a nevím, co všechno.Já to také nevydržím, utírám si špinavé ruce od oleje, beru si z ledničky pivo a přisedám k diskutujícím: „Jirko a co lidi, co ty, nebo tady Pavel, co z toho lítání máš, proč to děláš, co ti to dává?„ Jirka se na chvíli zamyslí: „Já se vlastně potřebuju tak trochu vybát.„ Pavel na to:„To jo, ale taky kvůli tý úžasný svobodě, že jsi ve vzduchu sám, jen ty, příroda a snad Bůh.„ Debata to začíná být zajímavá, ne proto, že se tu mele páté přes deváté, ale proto, že  se všechno vztahuje k lítání.Ještě bychom se bavili hodně dlouho, kdyby si Laďa nevzpomněl: „Kluci, já už musím jít, já jsem úplně zapomněl, že jsem nechal manželku v autě. Řekl jsem jí, že se za vámi jen mrknu a hned pojedeme. Ta bude řádit.„Někdo ještě poznamenal, že v tom horku bude pěkně rozpálená. Jirka když slyšel slovo manželka, si vzpomněl, že měl vlastně taky něco zařídit, a tak rychle odchází. Já se vracím k rozdělanému motoru a jen tak ve svém černém svědomí si vzpomenu, že žena už bude určitě doma z práce. Jen Pavel si zapaluje už kolikátou cigaretu a líně zaklání hlavu, dívá se do dálky, někam tam, odkud ti blbí ptáci už dávno odletěli. Ještě slyším jak vzdychne: „Já mám hlad.„ A tak vím, že i on si vzpomněl. A co vy aviatici, jak jste na tom? Jaké by to bylo, bez těch našich drahých poloviček, které nám to naše lítání trpí a snad nám někdy i fandí?