Vzpomínky na stavbu VRABČÁKA
Trubky a trubičky, to je trup.
Po týdenní pauze v dílně jsem se nestačil divit, co se všechno neudálo. Předně, v chodbě dílny, kde byla spousta různých přípravků, se rozprostíral svařenec trupu našeho nového ultralajta VRABČÁKA. Po rozkoukání se, jsem zjistil, že se tu pracovalo opravdu pilně, všude se válelo spousta nářadí a materiálu. A taky se zřejmě hodně diskutovalo, soudím podle počmáraných papírků s různými náčrtky, pro mě zatím nepochopitelnými. Doufám, že mě to Ondra všechno vysvětlí. Tak, a už jsou tu. První se do dílny řítí Ondra, za ním Ladik. Oči jim září obrovským nadšením, vždyť jsou stavitelé a konstruktéři LETADLA. Se zájmem naslouchám novým zprávám a pomalu sdílím jejich nadšení. V duchu si přeji, aby nám to nadšení všem vydrželo. Ladik, tak trochu provinile ke mě: „Ludvo, musíme s tím křídlem taky trochu pohnout, jinak budeme lítat tak za pět let.“ No, taky bych chtěl, aby stavba křídla trochu poskočila, ale dřevo je dřevo. To nedělaly stroje ve fabrice, tak jako trubky, dřevo rostlo v přírodě a matička příroda je děsně rozmanitá, ta dělá divy. A my ty divy v podobě suků, součků, vybíhajících let a zásmolků musíme napravit. Každý kousek dřeva třikrát, čtyřikrát v ruce otočit, než začneme řezat a lepit. To všechno Ladik dobře ví, vždyť se dřevem denně pracuje, on má to voňaví dřevo snad i pod kůží. Křídlo je tou nejdůležitější součástí letadla, co nás ve vzduchu nese. Když zavěsím pod křídlo velkej pytel smradlavejch hoven, tak to taky poletí, ale když křídlo udělám ze shnilýho dřeva, tak nám ten pytel hoven spadne na hlavu.
S Ladikem stále jen řežeme dřevo. Vím, je to práce ne moc příjemná, ale velice zodpovědná. Když nás někdo vidí, jak bereme při měření na dřevo „šupleru“, tak si myslí, že jsme blázni. Měřit se ale opravdu musí přesně, jinak ty žebra na nosník nedostaneme.
Když přichází do dílny Mirek, vidím jeho zplihlý knír a vrásky na čele, tak už ten optimismus není zas tak super. Povídá, jak museli řešit spoustu konstrukčních problémů. No, známe našeho konstruktéra, ten napřed éro postaví, pak zalítá, potom spočítá, a nakonec narýsuje. Výkres se od originálu značně liší. Ono to lítá a lítá to dobře. Konstruktér se domnívá, že myslíte na stejné frekvenci jako on. Když si pozvete na konzultaci jiné stavební techniky, mají určité výhrady ve formě doporučení. Realizace určitých doporučení vás uvede v řešení dalších problémů. Proto mít cit pro stavbu a dodržovat ZSR (zdravý selský rozum), je, zdá se, velkým uměním.A když začínáme měřit, je tak trochu všechno v jiných dimenzích. No nic, Mirku, musíme mít pevné nervy!
Odcházím na letiště trochu se uklidnit a nasát vůni letištní trávy. Vítají mě poznámky pilotů: „Kde je hejno vrabčáků? Proč nelítáte, stratonisti? Máte už novou vrtuli?“Jen Laďa mě uklidňuje: „ Tak si představ, že jsem měl v COŘE dvě sedačky, a teď mám jen jednu.“Mávnu rukou: „Ty ji stejně nepotřebuješ, stejně nemůžeš nikoho vozit, byly byste přes limit. Mimochodem, nějakou sedačku jsem viděl v našem rozestavěným VRABČÁKOVI.“Jen jsem ještě zaslechl něco, co Laďa udělá Ondrovi, až se objeví, ale to už jsem nevnímal.
Nálada na letišti byla báječná, všechno lítalo, a tak to má na letišti být!
Ludva Vaverka
2001-09-22
